Již během prvních týdnů po konci druhé světové války v souvislosti s tragickými událostmi z 6.8.1944 se konaly veřejné pamětní akce. Dne 24.6.1945 byla do Životic převezena těla obětí, předtím exhumována z židovského hřbitova v Orlové, a uložena naproti životického hřbitova. Slavnostního obřadu se zúčastnily rodiny, místní komunita, zástupci místních úřadů, českých a polských organizací a lidé, kteří přijeli z okolních oblastí regionu – celkem se akce zúčastnilo asi 15 000 lidí. Na místech, kde byly zastřeleny jednotlivé oběti – v Životicích, Dolních Bludovicích a Horní Suché – byly umístěny jednoduché březové kříže s pamětními deskami se jmény zavražděných. V roce 1965 byly kříže nahrazeny 26 kamennými obelisky, obecně nazývanými „stély” nebo „pomníčky” (je jich méně než obětí, protože na jednotlivých jsou vytesaná jména více než jedné osoby).
Po desetiletí se o památníky staraly rodiny zavražděných. Časem ale nalezení některých stél, které byly v lesnatém terénu, začalo být obtížné. Zájem o pomníčky se zvětšil v období po roce 2010, kdy zaolšanský společenský aktivista Władysław Kristen začal pořádat každoroční cyklistické výpravy „Po životických stélách”. Časem se do této iniciativy zapojili cyklisté z Cyklistického Klubu „Ondraszek”, který působí u Oddílu PTTK (Polský turisticko-vlastivědný spolek – Polskie Towarzystwo Turystyczno Krajoznawcze) „Beskid Śląski” v Těšíně, pod vedením Zbigniewa Pawlika. Současně je přístup k některým pomníčkům ztížený, protože se nachází na soukromých pozemcích. Jiné byly přemístěny – například obelisk Teodora Warcopa musel udělat místo tenisovým kurtům. Podobně byly ohroženy i ostatní – v roce 2022 se objevila zpráva, že několik z nich se má odstranit z důvodu plánované výstavby obchvatu Havířova.
Za ochranu stél orodovalo mj. utvořené o rok dříve sdružené Olza Pro z Českého Těšína, které se zabývá popularizací znalostí o místech zapomenutých ale důležitých pro polskou národnostní menšinu v Zaolší, a také dokumentací a záchranou stop dědictví zaolšanských Poláků (jak hmotného, tak nehmotného). Organizace provedla inventarizaci a geodetické měření pomníčků, a potom předložila Ministerstvu kultury České republiky žádost o jejich přidání do státního seznamu památek. Současně, z důvodu, že nejsou to hrobky obětí, zákon je nechrání před případným odstraněním nebo přemístěním. Akci koordinoval knihkupec a polský společenský aktivista v Zaolší Roman Wirth.
S těmito aktivitami koresponduje také projekt realizovaný místním sdružením Životice Sobě. Spočívá v umístění vedle obelisků stojanů s QR kódy, po jejichž načtení má uživatel přístup k informacím o zavražděných, ale také ke vzpomínkám pamětníků a fotografickému materiálu z knihy prof. Mečislava Boráka „Svědectví ze Životic” (Świadectwo z Żywocic) a shromážděných Karin Lednickou, která se sama také zapojila do obrany stél ve snaze přimět vládu moravsko-slezského kraje ke změně stavebních plánů. Nebyly to jediné iniciativy spojené s pomníčky – v roce 2022 se o ně začalo zajímat také polské Ministerstvo kultury a národního dědictví Polské republiky. O rok později v rámci ministerského programu „Místa národní paměti v zahraničí” nadace „Silva Rerum Polonarum” z Częstochowy realizovala úkol „Konzervační práce u kamenných stél v Životicích” Na renovaci 26 obelisků byly přiděleny finanční prostředky ve výši 269 100 polských zlatých.