Těšínsko ve druhé světové válce

^{Těšínsko, především Záolží, mělo zásadní význam pro hospodářský a vojenský potenciál Třetí říše kvůli svému rozvinutému průmyslu, těžbě černého uhlí a také strategické poloze (tzv. pozemní most sever-jih). Vzhledem k bývalé příslušnosti k habsburské monarchii zde pořád žilo německé obyvatelstvo (na polské straně sčítání lidu z roku 1931 vykázalo 3% Němců v okrese Cieszyn a 14% Němců v okrese Bielsko; na československé straně sčítání lidu z roku 1930 vykázalo 7,4% Němců v okrese Český Těšín a 8,3% Němců v okrese Fryštát). V důsledku dlouhodobých asimilačních aktivit řízených na vládní úrovni (před rokem 1918 Rakousko-Uherskem, po roce 1920 Polskem na polské straně a Československem na české straně) byla část místního obyvatelstva národnostně nevyhraněná nebo zcela lhostejná, což se naplno projevilo po vypuknutí druhé světové války.}

^{Větší část Těšínska byla přičleněna přímo ke Třetí říši (západní periferie, nezačleněné k polskému území v říjnu 1938, se už dříve staly součástí Protektorátu Čechy a Morava, závislého na Třetí říši). Podmínky tady proto byly jiné, než na většině polského a českého území pod říšskou okupací. Lidé, kteří se hlásili k polské nebo české národnosti (zejména té první), byli vnímání jako vetřelci. Pokud důsledně zavrhovali německou příslušnost (např. odmítnutím přijetí volkslisty), byli často prostě posláni do koncentračních táborů nebo na místě zavražděni. Od začátku války byly zaváděny další tvrdé „zákony“ proti Polákům, včetně trestu smrti za odpor vůči Třetí říši uplatňovaného od června 1940 (Čechů se tyto represe týkaly jen částečně). Nacisté hned od prvních dnů okupace zabíjeli také lidi, které považovali za nebezpečné – popravovali vlastence nebo veterány slezských povstání a časem tyto represe nabyly podoby organizovaných deportací představitelů polské inteligence do koncentračních táborů (do jara 1940 asi 1500 takových osob). Organizovány byly také hromadné popravy demonstrativního charakteru (při největší z nich, uspořádané 20.3.1942 v parku „Pod Wałką“ v Těšíně, bylo oběšeno 24 příslušníků polského odboje). Současně probíhaly deportace místního obyvatelstva, aby se tak uvolnilo místo pro Němce přivážené ze vzdálenějších oblastí Říše a dalších zemí (takový osud potkal 874 polských rodin). V Těšínsku existovaly čtyři tábory pro Poláky vystěhované ze svých domovů (tzv. polenlagry), tři pobočky koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau a jeden z největších zajateckých táborů na území Třetí říše – Stalag VIII D s centrálou v Těšíně.}

^{Představit přibližnou bilanci obětí druhé světové války na Těšínsku je nesmírně obtížný úkol. Ačkoli se historici o konkrétních číslech přou, v jednom se shodují: Zaolší bylo jednou z nejhůře válkou postižených oblastí v dnešní České republice. Jen počet obětí nacismu v Zaolší se odhaduje na 1700-2500 osob. Za nejblíže pravdě jsou považována zjištění Stanisława Zahradnika, který sestavil seznam 1852 obětí, z nichž nejméně 1467 bylo polské národnosti, s tím, že absolutní celkový počet obětí nebude nikdy možné stanovit.}