Vzpomínkové slavnosti

Mohyla s těly a Pomník životické tragédie tvoří společně památník, ve kterém od začátku v každé výročí tragických událostí ze dne 6.8.1944 konají se největší v Zaolší slavnosti věnované obětím druhé světové války. Účastní se jich polské a české organizace veteránů, společenské, kulturní a osvětové, politické – výročních slavností se účastní zástupci Generálního Konsulátu Polské Republiky (dříve Polské Lidové Republiky – PRL) v Ostravě. O životickém zločinu a událostech spojených s jeho výročí pokaždé připomínají místní média. V tisku se zveřejňují vzpomínky svědků událostí, básně a další vzpomínkové materiály. 

Oslavy u pomníku životické tragédie, 3.8.1963
Zdroj: MT
Polští skauti během ceremonie u památníku tragédie v Životicích, kolem roku 1969
Zdroj: OD

Tragické události a jejich oběti ze Životic, Dolních Bludovic, Horní Suché a Dolního Těrlicka se od začátku snažila využít komunistická propaganda Československé Socialistické Republiky (ČSSR), která mohla jednoduše „převzít” nadčasový význam hesla „Padlým pro slávu, živým pro výstrahu”, a prezentovat paměť zavražděných Poláků a Čechů jako příležitost ke sblížení bratrských národů, které společně kráčí směrem ke socialismu (např. událost položení základního kamene se stala příležitostí k ostentativní manifestaci československého přátelství). 

Vystoupení Smíšeného pěveckého sboru Błędowicena památném místě životické tragédie
na závěr Hvězdicového mítinku po stopách obětí 2. světové války, 24.6.1972.
Zdroj: OD, foto: Stanisław Orszulik
Školáci na památném místě životické tragédie na závěr
Hvězdicového mítinku po stopách obětí 2. světové války, 24.6.1972.
Zdroj: OD, foto: Stanisław Orszulik

Od roku 1968 se v Životicích konaly organizované okresními strukturami Československého svazu mládeže (ČSM) Slety Mládeže Česko-Slovensko-Polské, kterých účastnici měli v rámci programu navštěvovat životické muzeum a účastnit se okresní protiválečné manifestace, organizované u příležitosti postupných výročí životické tragédie. V roce 1972 Česká rada míru udělila Životicím název „Mírová obec České socialistické republiky”. Manifestace neboli „mírové pochody” (a „mírové slavnosti”), organizovány u příležitosti dalších výročí místními strukturami Svazu protifašistických bojovníků, vládou Havířova, Okresním národním výborem a Polským kulturně-osvětovým svazem (Polski Związek Kulturalno-Oświatowy – PZKO), sloužily pro vyjádření politických požadavků a také komentářů a hodnocení aktuální mezinárodní situace, jako se to stalo v šedesátých letech, kdy účastníci slavnosti měli vyjádřit svůj protest proti špinavé imperialistické válce v jižním Vietnamu. VI. Slet Mládeže v roce 1972 potom doprovázelo heslo „O protiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství”. Po rekonstrukci památníku v roce 1979 byly v jeho blízkosti vztyčeny dva stožáry, na které – do roku 1989 – se během slavností vyvěšovaly vlajky Československa a Sovětského svazu, a vedle československé hymny se hrála i hymna sovětská. V roce 1990 červenou vlajku se srpem a kladivem nahradila vlajka polská.

Slavnostní ceremoniál k 40. výročí životické tragédie, 1984
Zdroj: MT
Slavnostní ceremoniál k 50. výročí životické tragédie, 6.8.1994
Zdroj: MT

U příležitosti některých výročí se konaly také semináře, pořádané mj. Sekcí regionální historie Generálního výboru PZKO a další společensko-kulturní instituce. V rámci praxe zakotvené v kultuře paměti je třeba zmínit, že v období ČSSR se u příležitosti výročních oslav pořádaly turistické pochody, jejichž účastníci mohli urazit vzdálenost 25 nebo 50 km. Byla to také příležitost k setkáním a konsolidaci polských organizací v Zaolší, do doby jejich včlenění do struktur českých ekvivalentů v roce 1952. Pro polskou menšinu v Zaolší výročí byly pokaždé příležitostí ne jenom k připomenutí jmen všech obětí (s poznamenáním, že většina bylo Poláci a že v regionu působil hlavně polský odboj), ale také k symbolické manifestaci své přítomnosti v české části Těšínska. S každým dalším desetiletím, jak se zmenšoval počet Poláků v Zaolší, se stávaly polské akcenty skromnější. Tragické události v Životicích se čím dál tím víc stávají částí české historické paměti, také díky srovnávaní se zločinem spáchaným Němci v Lidicích. Životická tragédie je obecně počítaná jako jeden ze tří největších nacistických zločinů na českém území – s pacifikací vesnic Lidice (340 zabitých) a Ležáky (33 zabitých).

Účastníci každoroční cyklojízdy „Po żywocickich stelach”, kterou před několika lety inicioval
Władysław Kristen, společenský aktivista ze Záolží (první zleva), k němuž se připojil
cyklistický klub „Ondraszek“, působící při PTTK „Beskid Śląski“ v Cieszyně pod vedením
Zbigniewa Pawlika (druhý zleva), u jednoho z životických obelisků 3.8.2024
Zdroj: archiv Zbigniewa Pawlika, foto: Aleksander Sorkowicz
Pietní shromáždění u Památníku životické tragédie v Životicích, které u příležitosti jejího 80. výročí
uspořádalo statutární město Havířov 3.8.2024
Zdroj: archiv Zbigniewa Pawlika