V sobotu pátého srpna roku 1944 si šedesátiletý Vincenc Chromik nachystal sváteční oblek a brzy ulehl, protože ráno měl jít hrát na varhany při mši.
Třiadvacetiletý Antek Piegrzymek se ve dvě v noci vrátil od své snoubenky z Albrechtic, kterou si měl brzy brát. Zůstal by u ní, ale nemohl. Ráno totiž slíbil opravit mlátičku v domě Guziurových, aby po čtrnácti propršených dnech mohli co nejrychleji započít se žněmi.
Jednatřicetiletý vdovec Adolf Wajner uložil tříměsíční dcerku. Žena mu zemřela před týdnem. Ještě že bydlel v domě s maminkou a rodinou své sestry. Jinak by na všechen žal i povinnosti zůstal sám.
Šestnáctiletý Zenon Kożusznik šel spát na půdu, protože chtěl využít mimořádného volna na šachtě a v neděli si přispat. Ranní hemžení v chalupě by mu to nedovolilo.
Jeho vrstevník Tadeusz Baron měl naprosto odlišný plán – chystal se s kamarády vyrazit co nejčasněji na kole do Beskyd, sbírat borůvky.
Oni a dalších jednatřicet mužů a chlapců ze Životic, Dolních Bludovic, Horní Suché, Dolní Suché a Těrlicka ulehli toho večera naposledy. Za čtyřiadvacet hodin budou mrtví; vhozeni do narychlo vykopané jámy na zrušeném židovském hřbitově v Orlové a zasypáni vápnem.