Vesnice kypící životem – Životice před rokem 1939

Životice, hlavní dějiště tragických událostí ze dne 6.8.1944, jsou dnes součástí města Havířova, a před rokem 1939 byly malou vesnicí s převážně polsky mluvícím obyvatelstvem. Do roku 1918 byla obec na území Rakouska-Uherska (do roku 1871 byla osadou větší obce Dolní Bludovice). Podle prvního rakouského sčítání lidu z roku 1880 měly Životice 379 obyvatel, z nichž 368 mluvilo polsky (97,1 %), šest česky (1,6 %) a pět německy (1,5 %). Podle poslední rakouského sčítání lidu z roku 1910 v obci žilo 606 lidí, z nichž 602 mluvilo polsky (99,3 %) a čtyři německy (0,7 %). 336 osob (55,5 %) se hlásilo k evangelickému vyznání, 262 ke katolickému (43,3 %) a osm k judaismu (1,2 %). Po ukončení první světové války se obec v důsledku dočasné dohody mezi Polskem a Československem z 5. listopadu 1918 ocitla na území spravovaném polským národním výborem knížectví těšínského. Po československé agresi v lednu 1919 Životice převzali Češi. 

Žáci české základní školy Slezské matice osvěty lidové (SMOL) v Životicích s řídícím
Adolfem Šudomou (bydlel u Isidora Mokrosze), školní rok 1925/26
Zdroj: Kronika ČSMŠ
Nová budova polské základní školy v Životicích, otevřené 7.9.1930 zásluhou
mj. starosty obce Henryka Mokrosze (dnes se na tom místě
nachází hotel a restaurace „America“), před rokem 1939
Zdroj: archív Marty Mikulowé
Nová budova české základní školy Slezské Matice osvěty lidové (SMOL) v Životicích, otevřená
v roce 1935 za podpory mj. Isidora Mokrosze, kde byli 5.8.1944 vyslýcháni svědci Guido Magwitzem,
šéfem těšínského gestapa, 1959
Zdroj: kronika ČSMŠ
Polský dělnický dům v Životicích - sídlo obchodu a několika polských organizací v obci, 1925
Zdroj: MSC
Posvěcení nového kříže v Životicích 20. června 1920.

[...] W samą niedzielę o godz. 4. po południu wyruszyła procesja od krzyża przy lesie ku nowemu krzyżowi obok tutejszego dworu pańskiego. Szły dzieci szkolne, dziewczęta w bieli i wielki zastęp wiernych z bliska i z daleka. Kapela, składająca się przeważnie z naszych dziarskich młodzieńców, przygrywała podczas śpiewu, zahuczały znowu moździerze, a dzwonek przy nowym krzyżu, zakupiony w przeszłej jesieni z ofiar tutejszych katolików, witał głosem uroczystym wszystkich uczestników. Nowy krzyż, z piaskowca godulskiego, dosyć wielkich rozmiarów i rzeczywiście ładny, był gustownie przybrany w wieńce i w kwiaty. [...] Poświęcony nowy krzyż będzie prawdziwą ozdobą naszej wioski i będzie świadczył o wierze i ofiarności tutejszych katolików w obecnym czasie powojennym. Po poświęceniu odbyła się zabawa w pobliskiej gospodzie p. F. Mynarza. Naszym dzieciom szkolnym sprawiła radość p. Mynarzowa ofiarowanym im smacznym podwieczorkiem. Zaś pewien szlachetny obywatel rozweselił je koszem czereśni. Radość małych była wielka. („Gwiazdka Cieszyńska”, č. 143 ze dne 29.6.1920, s. 4)
Centrum Životic s postaveným v roce 1920 křížem. V pozadí zámek, ve kterým bylo v roce 1963
otevřeno Muzeum boje proti fašismu, připomínající mimo jiné životickou tragédii, kolem 1960

Zdroj: MSC

Nakonec se po svévolném rozdělení kraje 28.7.1920 obec ocitla na území první Československé republiky, v takzvaném Zaolší. Čtyři roky později zde byla otevřena česká škola (v současném sídle od roku 1935). V obci působila řada polských institucí: veřejná lidová škola s osvětovou radou, tři knihovny, dva pěvecké sbory, sbor dobrovolných hasičů, kroužek Matice školské, kroužek Dělnického kulturně-osvětového svazu „Siła“ (Robotnicze Stowarzyszenie Kulturalno-Oświatowe „Siła”), zemědělský kroužek, spořitelní a záložní spolek, prodejna Ústředního potravinářského svazu pro Slezsko (Centralne Stowarzyszenie Spożywcze dla Śląska) nebo Opatrující rodina (Rodzina Opiekuńcza). Od roku 1928 byl starostou Životic Henryk Mokrosz, v té době spolupracující s polským obyvatelstvem vesnice, majitel hospody „U jelena” v její „horní“ části. Hospoda se stala místním centrem společenského a kulturního života. Druhou hospodu, v „dolní” části Životic vedl Čech Isidor Mokrosz (i když nosili stejné příjmení, nebyli příbuzní). Podle československého sčítání lidu z roku 1921 v obci žilo 62 % Poláků, 36 % Čechů a 0,6 % Němců. Další sčítáni z roku 1930 vykázalo 425 Poláků (68,3 %), 193 Čechů (31 %) a 4 Němce (0,6 %). V říjnu 1938 i se zbytkem Záloží byly Životice obsazeny polskou armádou a začleněnu do druhé Polské republiky. Po vypuknutí druhé světové války bylo Těšínské Slezsko začleněno přímo do Třetí říše (s výjimkou západních okrajů regionu, které nebyly v říjnu 1938 obsazeny Polskem – ty byly již dřív začleněny do Protektorátu Čechy a Morava).

Jedna z obětí životické tragédie Josef Duda (vpravo) s manželkou Emílií a dětmi (v popředí
mj. Marta, Albert a Drahoslava, další dvě – Zdeněk a Aurelie – se narodily později), dožínky 1935
Zdroj: archiv Zdeňka Dudy
Hospoda „U Jelena” starosty Henryka Mokrosze v „horní” části Životic s malbou jelena
provedena zavražděným 6.8.1944 Teodorem Warcopem, před 1939
Zdroj: archív Zdeňka Dudy
Správní rada občanské záložnyv Životicích. Ve světlém obleku sedí místní starosta Henryk Mokrosz.
Také na snímku jsou oběti pacifikace vesnice: Vincenc Chromik (sedí 2. zleva),
Antoni Mrowiec (sedí 2. zprava) a Józef Wałoszek (stojí 2. zprava), 1939
Zdroj: archív Karola Kielara
Co je to Zaolší? 

Zaolší je konvenční název pro část Těšínského Slezska, která v důsledku rozdělení v roce 1920 připadla Československu, přestože byla předmětem územních aspirací Polska jako oblast obývaná (podle rakouského sčítání lidu z roku 1910) většinou polsky mluvícím obyvatelstvem (proto bez frýdeckého okresu, kde rozhodná většina obyvatelstva byla česká). Tehdy bylo to skoro 124 tis. lidí, co znamenalo 69,2 % všech obyvatel oblasti. Kvůli vlivu mnoha faktorů počet (a procento) Poláků v Zaolší neustále klesá. Podle sčítání lidu v České republice provedeného v roce 2021 k polské národnosti se v té oblasti hlásilo cca. 23 tis. lidí. Mnohem více lidí (nelze odhadnout kolik), i když se otevřeně k polské národnosti nehlásí, má polské kořeny, považuje se za lidi „odtud“ („tu stela“) a mluví místními odrůdami slezského etnolektu („po naszymu“). Termín „Zaolší“ je používán hlavně v Polsku – v České republice vyvolává nepříjemné asociace (mj. s rokem 1938), proto se mnohem častěji používá více mnohoznačný termín „Těšínsko“.
Orientační mapa Těšínska s vyznačenou oblastí Záolží (šikmé pruhy) a Životicemi
Zdroj: archiv Daniela Korbela