Útok na gestapáky

Navzdory okupačnímu teroru vůči místnímu obyvatelstvu na celém Těšínsku se začalo již v polovině září 1939 organizovat odporové hnutí. Jeho houževnatá činnost je o to pozoruhodnější, že – zejména v záolžanské části regionu – poskytovaly komplikované národnostní vztahy mnohem větší možnost dekonspirace, než v ostatních oblastech okupovaného Polska a Československa. I přesto byl počet zakládaných buněk hnutí odporu opravdu velký(hlavně polských). Záolží bylo oblastí, kde nabyla konspirační činnost proti německým okupantům velkých rozměrů.

Členové působící v okolí Jablunkova skupiny „Nad Olzą”
pod velením Pawła Rusze z Bystřice (na snímku není), 1945
Zdroj: KC
Člen Odvetního sdružení ZWZ-AK Wilhelm Ostruszka z Karviné
Zdroj: KC

Přestože převládala civilní konspirace, aktivní byli i partyzáni. Největší a nejaktivnější organizace tohoto druhu byla utvořena koncem roku 1943 a působila ve strukturách polské Zemské armády (AK). Nejvíce aktivní, a to zejména na Záolží, byla skupina Živeckého rodáka Józefa Kamińského, řečeného „Střela“ („Strzała”). Čítala přes 20 partyzánů a provedla celkem asi 40 bojových, diverzních a zásobovacích operací. Její činnost bývala bohužel příčinou krvavých odvet ze strany Němců, zejména v podobě veřejných poprav v Oldřichovicích (5.6.1944) a Horní Suché (18.7.1944). Také pacifikace Životic dne 6.8.1944 byla odvetou za útok partyzánů vedených „Střelou" v noci 4/5.8.1944 na hospodu Isidora Mokrosze v „dolní" části vesnice, kde se zdržovali těšínští gestapáci Friedrich Gawlas a Karl Weiss.

Oznámení o odměně za pomoc při dopadení partyzánů (nacisty označovaných jako „lupiči”), 26.8.1943
Zdroj: MT

Gestapáci měli vést pátrání týkající se dřívější partyzánské operace z noci 2. srpna, kdy za údajnou (v pramenech nijak nepodloženou) kolaboraci s nacisty byla napadena hospoda Isidora Mokrosze. Nacisté nejdřív hodovali v hospodě Heinricha Mokrosche, kde se po valné hromadě místní pobočky občanské záložny konal raut. Večer se společně s několika dalšími osobami vydali do hospody Isidora Mokrosze na druhém konci vesnice vyšetřit okolnosti přepadení u Isidora a Žofie Mokroszových, kde se podle zpráv pokračovalo v alkoholovém veselí. V té době v oblasti operovala skupina patnácti partyzánů pod velením samotného „Střely“, která od místních obyvatel získala informace o gestapu. Přestože původně jednotka měla v terénu provést jiný úkol, Kamiński se rozhodl pokusit o likvidaci nacistů, na které byl údajně vydán rozsudek soudu polského podzemního státu (což se však posléze nepodařilo potvrdit v pramenech).

Po delším čekání na odchod nacistů z hospody vtrhl kolem 1:30 hod. ráno „Střela" se svými vojáky dovnitř a začala dvouhodinová přestřelka, jejímiž oběťmi se kromě dvou gestapáků stali bezbranný hospodský Isidor Mokrosz a partyzán Antoni Krótki, řečený „Kovář“ („Kowal”). Těžce raněn byl řidič gestapa Georg Sponagel, který zemřel nedlouho po převozu do nemocnice. Zranění byli také manželka amtskomisaře Roberga a partyzán Marian Joachimek, řečený „Student”. Několika zbývajícím nacistům v hospodě se podařilo obsadit vchod do sklepa, což jim poskytlo možnost účinně se bránit. Před úsvitem se partyzáni stáhli.

Hospoda v „dolní” části Životic, ve které v noci 4/5.8.1944 partyzáni zaútočili na gestapáky
Zdroj: archív Aleny Fejkové a Milana Mokroše
Majitel hospody Isidor Mokrosz
Zdroj: archív Aleny Fejkové a Milana Mokroše
Isidor Mokrosz s rodinou - manželkou Sofií a syny Valdemarem (vpředu) a Oldřichem (vzadu), před rokem 1939
Zdroj: archív Aleny Fejkové a Milana Mokroše
Józef Kamiński, řečený „Střela”
Akce očima velitele partyzánů

Zorganizovali jsme přepad Gestapa, v noci jsme na silnici postavili barikády, přetrhali telefonní dráty a poškodili vysokonapěťové vedení. Když jsme se nemohli dočkat gestapáků Weisse a Gawlase, vydali jsme se do Životic na místo, kde pořádali pitku u člena NSDAP „Dolního” Mokrosze [Mylná informace, Isidor Mokrosz nebyl členem NSDAP – pozn. MSC]. Řidič Gestapa a majitel hospody padli. Byla zničena dvě auta a motorka, 20 kusů [nečitelné] Bergmanů (automatické zbraně), zabrány a zanechány na kvartýru u Pawlase. Získali jsme několik granátů. Z naší skupiny padl Kovář. Student a Flegma byli zraněni.
Jan Siuda, řečený „Malý“ („Mały”)
Poválečné vyprávění očima účastníka akce

Na akci vyrazili z ubytování u Tety [Ludmiły Bajerowé – pozn. MSC] v Těrlicku kolem 20:30 večer. Jejich zadáním bylo odzbrojení četnické stanice. Po obdržení informací od spojek o přítomnosti těšínských gestapáků v hospodě u „Dolního Mokrosze“ v Bludovicích, mezi nimiž byli Weiss a Gawlas, na které byl vydán rozsudek smrti od velení AK v Bílsku [Informace o rozsudku není potvrzena v žádných zdrojích – pozn. MSC], byl plán akce změněn na likvidaci gestapáků. Akce začala kolem půlnoci a trvala do 4:30 ráno. V této akci padl „Kovář“ (Antoni Krótki) a „Student“ (Marian Joachimek) byl znovu raněn do nohy. Byla vyřazena dvě auta a jedna motorka, na které přijeli gestapáci. [...] Ano, chybou z naší strany bylo, že útok na nacistické tyrany byl proveden v hospodě a ne na otevřeném poli, ale fašisté také vraždili všude, dokonce i děti v kolébce a těhotné matky.

Část účastníků akce:

Velitel partyzánů Józef Kamiński z Żywce,
řečený „Střela“ („Strzała”)
Zdroj: OD
Zástupce velitele partyzánů
Augustyn Krótki z Karviné,
řečený „Školák“ („Sztubak”)
Zdroj: MT
Smrtelně zraněn během akce
partyzán Antoni Krótki z Karviné,
řečený „Kovář“ („Kowal”)
Zdroj: archív prof. Mečislava Boráka v SUO
Jan Siuda z Karviné-Louk,
řečený „Malý“ („Mały”)
Zdroj: archív Józefa Burka
Jan Gawlas z Turze u Rybniku,
řečený „Hanysek”
Zdroj: MT
Karol Buława z Karviné-Solce,
řečený „Králík“ („Królik”)
Zdroj: MT
Alojzy Foltyn z Karviné,
řečený „Bříza“ („Brzoza”)
Zdroj: archív Józefa Burka